Kdo jsme a jak to všechno začalo...

Jsme malá japan chin chovatelská stanice „rodinného typu“.  Všichni naši chundelatí kamarádi žijí s námi v domě. Japánci (Japan chin) smějí všude, kam my, všichni spí se mnou v jedné posteli, tedy ti, co se vejdou a mají to rádi. Někteří spí raději ve svém pelíšku.  Prostě, jsou to právoplatní členové naší domácnosti. Mají veškerou péči, kterou psi potřebují. Krmíme pouze nejkvalitnějšími granulkami, přilepšujeme sušeným masíčkem, ale i syrovým přemraženým masem a zeleninou. Nezbytným doplňkem jsou různé vitamíny atd. Také pečlivě zvažujeme každé krytí. Klademe důraz na zdraví psů, na kondici feny, nekryjeme „za každou cenu“, snažíme se o dosažení kvality, nikoliv kvantity. Chceme, aby naše svědomí bylo čisté, abychom si mohli říci, že pro zdraví svých psů a svých odchovů jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Je to naším chovatelským cílem a chovatelskou ctí. Naše chovatelská stanice chová pouze plemeno japan chin.  Chov japan chinů se snažím dělat co nejlépe se vším, co k chovu patří. Jsou to mj zdravotní testy (patelly, oči, srdce) chovných jedinců, účast na výstavách atd.

Štěňátkům se snažíme vybrat nové domovy, kde budou šťastně žít a věřím, že se mi to doposud podařilo a všem těm, kdo se o naše štěňátka starají, chci moc a moc poděkovat. A pokud někdo má štěňátko právě od nás, stává se členem naší „velké japanní rodiny. Naše japan chin miminka jsou i v cizině, v Německu, Rakousku, Dánsku, Švýcarsku i na Slovensku. 

Ten, kdo se dá na chov japan chinů, měl by být připraven na vše. A to nejen od pejsků, ale  i od lidí. Někdy si potencionální zájemci o štěně myslí, že je cena čistokrevného psa vysoká a diví se tomu. Vždyť přece jsou na netu nabízena štěňata bez PP daleko levněji – a přitom štěňata vypadají téměř stejně jako ta s PP. Bohužel, jsou tu i tací „rádoby chovatelé“, kteří svoje japan chiny rozmnožují nahodile, bez dodržování jakýchkoliv pravidel. Jsou to množitelé a ne chovatelé. Rádi argumentují tím, že oni mají štěňata pouze pro radost a nikoliv pro peníze. Zde se naskytuje otázka, proč tedy svoje štěňata nenabízejí zdarma? Věřím, že si nikdo nemyslí, že chovatel s PP nemiluje svoje psy a že nemá radost ze svých štěňátek. A to, že dodržuje mezinárodní pravidla, by mělo být předností. Spíše plus, ne mínus.

Prestiž a uznání chovatelské stanice si nikde nekoupíte. K tomu se lze jen dopracovat. Krok za krokem, poctivou chovatelskou prací. Říkat si sám o sobě, jak jsem „dobrý“, to je k ničemu. To druzí vás mají takto soudit. Pak teprve se můžete cítit jako dobrý chovatel. V chovatelství se člověk učí stále něčemu novému. Neustále se setkává s věcmi, se kterými se doposud nesetkal. Doposud s nimi neměl žádnou zkušenost a nezbývá mu, než se s těmito věcmi „poprat“. Chov nepřínáší pouze radost, je to i spousta starostí, odpovědnosti, někdy i smutku – a až někde tam v dálce – na konci je radost.

Všechna naše štěňata japan chinů odcházejí do nových rodin řádně očkovaná a čipovaná.  Do nového domova  si donášejí krmení do začátku, dečku, která „voní“ po jejich mamince, hračku atd. Noví majitelé se na nás mohou kdykoliv obrátit, pokud třeba potřebují s něčím poradit, nebo se třeba jen tak "pochlubit" nějakým obrázkem, zážitkem... atd.  Ráda poradím všem, nejen majitelům našich štěňátek. Tedy, pokud „vím“.

A takhle jsme začínali...

Nežli si pořídíte Japánka (Japan chin), je dobré si nejprve prostudovat nějakou literaturu, abyste věděli, „do čeho jdete“. Je dobré si dát vedle sebe PRO a PROTI. A věřte, že seznam PROTI nebude vůbec dlouhý. Pokud chcete, začtěte se do těchto řádků, zde Vám napíši, jak Japánka vidím já.

Když moje „děti“ opustily teplé hnízdečko domova, ač jsem si to nechtěla připouštět, začalo se mi stýskat. Tak se stalo, že jsem začala pošilhávat po něčem malinkatém, chlupatém, něčem, k čemu bych mohla směrovat svoji pozornost, lásku a péči. Chtěla jsem zaplnit prázdné místečko, které doma po dětech zbylo. Doposud jsem chovala velká plemena, tak jsem sedla k internetu a učarovalo mne plemeno Čivava. Pro svého prvního malinkatého kamaráda jsem si jela až do Krkonoš. Bylo to tak malinkaté štěňátko, že se vešlo do dlaně. Dali jsme mu jméno Matýsek.

Když byl u nás Matýsek už nějaký čas, zdálo se mi, že by k sobě potřeboval kamaráda, aby se v pelíšku měl ke komu přitulit, s kým si hezky „po pejskovsku“ pohrát, s kým si zaštěkat – a tak. Znovu se dostal ke slovu počítač. A na „první dobrou“ se na mne dívala obrovská očka pejska, kterého jsem doposud neznala. Aniž bych si o něm cokoliv zjistila, ta očka mi tak učarovala, že jsem se okamžitě vydala pro moji první japončí holčičku. A tak se do ní zamilovala, že jsem nezůstala u jediné.  

Pokud chcete poznat skutečnou japanní povahu, je dobré mít Japánky alespoň dva, neřku-li tři, čtyři….  To pak je teprve ta pravá legrace.

Bez japánka už být neumíme z mnoha důvodů. 

O Japáncích ráda říkám, že to nejsou psi, ale „převlečené děti“. Jde o způsob, pohled, s jakým s vámi komunikují.  Časem s japánkem dojdete tak daleko, že už nemusíte příliš mluvit, dokážete se domluvit už jen gesty, pohledem… Japánek je velmi veselé povahy. Dokáže být dovádivý, rozpustilý, to hlavně, když má vedle sebe ještě nějakého japánka, nepohrdne ani jiným plemenem, ale japánek je japánek. S ním si pohraje nejlépe. Při svých hrách vydává velice podivné zvuky, spíše „kočičí“, nežli psí. Podobný kočkám není jen vydáváním zvuků při hře. Myje se jako kočka, používá přední tlapky jako kočka, mazlivý je jako kočka, dokonce se o japánkovi říká, že má devět životů, jako kočka. Jak dokáže být dovádivý, stejně tak dokáže být i vznešený a hrdý. Lehce se učí, je velice bystrý a chytrý. Dokonce se dokáže naučit i na kočičí WC, dokáže běhat agility, ale pokud páneček není sportovně založený, dokáže s ním trávit nekonečné chvíle třeba u televize, nebo jen tak leží schoulený na koberečku u nohou paničky, když ona  vaří v kuchyni. Japánek má prostě rád společnost. Není rád dlouho sám doma, to si pak hodně stýská. Je to plemeno, které sice doma nic nezničí, nic nerozkouše, ale je smutný, pokud tráví čas doma dlouho bez někoho, ke komu by se mohl přitisknou a přitulit. Stačí mu nějaká živá bytost, třeba kočka, nebo pejsek, pak „samotu“ snáší mnohem lépe. Samozřejmě doma vydrží velice dobře i sám, ale pokud je to pak od rána do večera, tak to mu opravdu po citové stránce nesvědčí.

Japánek není typická psí povaha, je příliš hrdý na to, aby plnil bezhlavě každý pánečkův povel, jako „nějaký pes“. Je pro člověka partnerem. Má svoji vůli, kterou dokáže dát najevo. Umí být jak poslušný, tak si na druhou stranu dokáže i postavit hlavičku a také pěkně zastávkuje. To je ale hodně o výchově, já například chodím s mojí smečku ven bez vodítka, je pravda, že bydlíme v lese, takže zde nejezdí příliš mnoho aut, ale všichni psi jsou naučeni, když zavolám, že přijdou a čekají, až vůz přejede. Nikdy se nestalo, že by se mi nějaký pejsek na procházce ztratil, nebo se někam zaběhl. Doma japánek neštěká, je velice tichý a nenáročný. Srst má samočisticí, bez sklonů k zacuchávání. Samozřejmě, že mu udělá dobře, pokud ho denně vyčešete, ale nic se nestane, pokud nevezmete do ruky kartáč třeba týden, či ještě déle. Jedinou nevýhodou japánka je línání, většinou na zimu a na léto. V této době je dobré česat častěji. Výhodou ale je, že vylínané chloupky se nikam nechytají, udělají takový malý „chomáček“, který když vidíte, tak ho seberete a je zase čisto. Je to velká výhoda oproti krátkosrstým plemenům, kdy se chloupky zapíchají do čalounění a nejdou ani vyluxovat.

Když je s vámi japánek doma, je rád ve vaší blízkosti. Pokud se uložíte na kanape, buďte si jisti, samozřejmě, pokud to japánkovi dovolíte, že mu nestačí lehnout si vám k nohám, ale jednoho japánka máte na prsou, druhého na břiše, třetího za hlavou, čtvrtého na hlavě, pátého schouleného u vašeho boku, šestého a sedmého mezi vašima nohama. Oni prostě milují fyzický kontakt. A pak o nich ani nevíte. Když k vám přijde návštěva, polehají si ve vaší blízkosti, pozorují vás jejich obrovskýma očima a nikdy neobtěžují.

Kde se vlastně japánek vzal a jak má vypadat. 

Japan Chin

ANGLICKÝ NÁZEV: Chin, Japanese Chin

ČESKÝ NÁZEV: Japan chin, někdy hovorově „Japánek“, „Japončík“

                                     PŮVOD:                                        
Japan chin je plemenem malých, společenských psů, známých již ze středověku.
Podle dávných spisů se předpokládá, že jeho předkové byli v roce 732 vládcem Korey během Silské dynastie (377 – 935 nl.) jako dar dovezeni japonskému panovnickému dvoru. Zdá se, že během následujících 100 let se velké množství Chinů bylo dovezeno do Japonska. Historické prameny uvádějí, že poslové či velvyslanci poslali do Číny (během dynastie Tung, 618 – 910 nl.) a do Severní Korey (během dynastie Po H´ai, 698 - 926) poslali psy tohoto plemene rovnou zpátky do Číny. Během vlády Shobunate Tsunayoshi Tokugawa (1680 – 1709) bylo toto plemeno chováno jako palácový pes na hraní přímo na hrade Edo. V roce 1631 britský kapitán Searles přivezl Japan-china do Anglie a v roce 1853 starší kapitán, američan Perry, přivezl několik Japan-chinů do Spojených států. Dva z nich byli také darováni anglické královně Victorii. Od roku 1868 byl Japan-chin oblíbeným psíčkem dam z vyšších kruhů a zároveň se jako společenský pes stal velice rozšířeným.
Své pojmenování má, jak jinak, po Japonsku, Japan-chin byl totiž miláčkem císařů. Jeden císař ho vyhlásil posvátným zvířetem a nařídil, aby se mu občané klaněli. Japan chin se již od počátku rozšiřoval pouze jako čistokrevný. Nejmenší jedince dokonce drželi v klecích jako ptáky.
Japan-chin byl v Evropě velice oblíben, postupem času však začal ustupovat stále se rozšiřujícím Pekinézům. Do 1. světové války bylo Japan-chinů dostatečné množství, až v poslední době jich mnoho ubylo. Plemeno bylo fakticky blízké zániku, díky úsilí jeho milovníků se však Japan-chin opět objevil na výstavách a začal získávat vyznamenání 


                               POPIS:                                      
Japan-chin je malý pes, se širokým obličejem, hojně pokrytý hustou srstí, s elegantní a vkusnou postavou. Poměr výšky v kohoutku je rovný délce jeho těla. Tělo fenek je však poněkud delší.
Japan-chin má širokou a kulatou lebku, s hlubokým a vroubkovaným stopem a vypouklým čelem. Nosní most je velmi krátký a široký, nos je ve stejné linii s očima. Nos je zbarvený černě nebo v temně tělové barvě, shodné s jeho známkami. Oči má velké a kulaté, posazené daleko od sebe, jsou černé a třpytivé. Uši jsou dlouhé a zavěšené, trojúhelníkového tvaru, pokryté slouhou srstí, usazené daleko od sebe. Krk je spíše kratší, držený vysoko. Záda jsou krátká a rovná. Hruď je mírně širší a hluboká, břicho dobře vypracované. Ocas je pokrytý krásnou, hustou a dlouhou srstí, je nošený elegantně přehozený přes záda. Předloktí jsou rovná a jemná, jejich zadní část je pernatě osrstěná. Tlapky má malé, pokryté žádanými chomáči chlupů. Chůze i pohyb jsou lehké a elegantní, jakoby pyšné.


                                          VÝŠKA:                                           
Pes má v kohoutku 25 cm.
Feny jsou o trochu menší, než psi.
VÁHA:
Japan-chin váží v rozmezí 2 až 5kg.
Standard FCI hmotnost neuvádí.


                                   SRST:                                   
Japan-chin má rovnou a dlouhou srst, hedvábné struktury. Kromě obličeje je celé tělo pokryté hustou srstí. Uši, krk, stehna a ocas jsou pernaté.
Povolené zbarvení je bílé, s černými nebo červeným známkami. Známky jsou umístěny rovnoměrně, od kulatých očí, přes uši, stejně jako na zádech. Zvláště bílá a široká lysinka („požár“) od čenichu k temeni je žádaná a působivá.

                            CHARAKTER:                             
Japan-chin je bystrý a dovedný, mírný a milý pejsek. Jsou od přírody velice zdrženliví, smysly a emoce užívají pouze zřídka. Vypadá jak malý klaun, bývá stejně hravý a rozpustilý. Japan-chin je také silně poután ke svým členům rodiny, ihned pozná, kdo je jeho přítel a kdo nepřítel. Je vynikajícím společníkem pro děti i dospělé. 

                                  PÉČE:                                 
Japan-chin nevyžaduje nadmíru péče. Jeho srst většinou nemá sklon k zacuchávání, nezapomínejte ji pouze 2 krát až 3 krát týdně kartáčovat. Vhodné je čistit mu také ouška a kožní záhyby na tlamě.


   PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:   Japan-chin se průměrně dožívá 12 let.

                                  VYUŽITÍ PŮVODNÍ: Společník                                       

VYUŽITÍ DNES :Společník.

PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 8 – Japan Chin a Pekinéz
Bez pracovní zkoušky.

                                                                 OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR: JCH                                                               

   ČÍSLO STANDARDU: 206         


DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍ

20. 04. 1998 (Velká Británie)


 
Luxusni stranky pro chovatele